Myš

Byl normální pracovní den. Od rána jsem seděla u počítače, vyřizovala emaily a telefonovala o sto šest. Když jsem byla uprostřed hovoru s kolegyní, začaly se z rohu místnosti, samozřejmě toho složitě dostupného, kam vedou všechny kabely, zásuvky a zkrátka kam nechcete zrovna často sahat, podivné zvuky. Takové divné křoupání. Jakoby byl tam probíhalo nějaké jiskření... Hlavou mi proběhl ve vteřině katastrofický scénář, že mám zkrat v počítači a přijdu o data, nebo že mám přepětí v síti a následně budu bez proudu. Nejsem technik, o to víc mě tenhle typ závad děsí, protože nevím, jak si s nimi poradit.

S mobilem u ucha jsem šla po zvuku. Kolegyně byla můj přítel na telefonu. Odtáhla jsem kancelářský kontejner a jala se prozkoumávat ostřížím pohledem, kde to asi tak může v těch kabelech být. Když tu se stalo něco, co jsem opravdu nečekala. Křouplo to trochu víc, z rohu zdi vypadl kus omítky a hned vzápětí se venku objevil dlouhý šedý čumáček. Já na kolenou do půl těla pod stolem..., myš mi v tu chvíli připadala jako bájný vetřelec. Zařvala jsem, div, že kolegyni nepraskl bubínek, a uskočila jsem vzad. Tak tak jsem minula hranu stolu. Popadla jsem první papír, co mi přišel pod ruku, zmačkala ho a díru ve zdi utemovala. Až pak mi došlo, že ani nevím, jestli to nebyly nějaké důležité poznámky nebo faktura. Posléze se ukázalo, že podvědomí jedná automaticky správně a sáhla jsem po šmíráku.

Letěla jsem dolů po schodech za dobrovolníkem, který zrovna pracoval na zahradě. "Pomóoooc, myyyyš, u mě v pracovně! Rozdělejte maltu, musíme ji tam zazdít." Koukal na mě dost překvapeně, ale nevzdoroval. Já mezi tím brala schody po dvou zpátky nahoru, protože mi došlo, že z druhé strany příčky je díra ve zdi kolem trubek od topení, kterou by se nezvaný host mohl dostat pro změnu do obýváku. Místní plátek, který jsem si ještě nestihla přečíst, posloužil jako slušná vycpávka.

Mladý muž trpělivě s pár komentáři o tom, že to je velmi středověký způsob pohřbívání nepřátel, zazdil všechny potenciální vstupy do mého životního prostoru.

Já jen krčila rameny a argumentovala, že někudy ta myš přišla, tak tudy bude muset taky odejít. Pro tentokrát jsem vyhrála.